Přelomový rozsudek NSS: Vedle úřadů musí zveřejňovat platy a odměny svého vedení nově i veřejné vysoké školy

Po dlouhých šesti letech skončilo vleklé soudní řízení o zveřejňování platů funkcionářů veřejných vysokých škol. Na konci října Nejvyšší správní soud (NSS) rozhodl o povinnosti rektora ČVUT v Praze poskytnout veřejnosti informace o platu a odměnách děkana a tajemníka univerzitní Fakulty biomedicínského inženýrství (FBMI). Rozhodnutí NSS je konečné a postup je nyní závazný pro všechny veřejné vysoké školy. 

Zveřejňování informací o platech ve vedení veřejných vysokých škol provázel až do letošního října dlouholetý soudní spor o poskytnutí informací o mzdách dvou funkcionářů na ČVUT za rok 2015, konkrétně děkana a tajemníka fakulty FBMI. Ty vedení ČVUT dosud z důvodů ochrany soukromí, ochrany obchodního tajemství nebo třeba také na základě domněnky spekulativních vztahů mezi žadatelem a fakultou, odmítalo poskytnout. Nejvyšší správní soud mu nyní zveřejnění informací o platech přikázal. Konečný rozsudek NSS se řadí mezi judikáty a zveřejňování informací o mzdách a odměnách nejvyššího vedení je tak nyní závazné pro všechny veřejné vysoké školy [1].  

Je až s podivem, jak jsou v dnešní době české vysoké školy netransparentní v otázkách zveřejňování informací o odměňování. Například ve Spojených státech amerických, kde jsem v minulosti působil, jsou všechny platy hrazené daňovým poplatníkem dohledatelné. Daňový poplatník platí, daňový poplatník má tedy právo vědět komu a kolik. U nás jsou to přísně utajovaná data,“ upozorňuje docent Jaroslav Kuba, dlouholetý předseda odborové organizace při FBMI, bývalý náměstek na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy a v jedné osobě i žadatel o informace o platech děkana a tajemníka na fakultě ČVUT.

Přitom už v roce 2017 Ústavní soud vymezil v tzv. platovém nálezu jednoznačný návod, jak přistupovat k žádostem o zveřejnění informací o odměňování ve veřejném sektoru, kam patří i veřejné vysoké školy. ČVUT však postup přikázaný Ústavním soudem naplňovala v tomto případě pouze formálně se zjevným záměrem informace neposkytnout,“ přibližuje Tomáš Palla, právník Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), která v soudních sporech zastupovala odmítaného žadatele o informace.

Vzhledem k tomu, že právo na informace o platech konkrétních osob poskytovaných z veřejných prostředků naráží na jiné ústavní právo – právo na ochranu soukromí jednotlivců, lze odmítnout poskytnutí informací o jejich výdělku pouze tehdy, pokud nejsou kumulativně splněny čtyři podmínky (tzv. čtyřkrokový test proporcionality), zakotvené v tzv. platovém nálezu Ústavního soudu [2]. Patří mezi ně účel získání informace, kterým může být jen přispění do celospolečenské diskuze, a fakt, že informace samotná musí být předmětem celospolečenského zájmu. Třetí podmínkou je role žadatele jako kontrolora veřejné moci. A nakonec musí informace existovat a být dostupná.   

NSS svým posledním rozsudkem, který je nyní závazný pro všechny veřejné vysoké školy, potvrdil, že na zveřejnění informací o platu a odměnách některých konkrétních vedoucích pracovníků jednotlivých fakult veřejných vysokých škol je bez dalších pochyb vždy celospolečenský zájem [3]. Pokud je účelem získání informací o platech rozpoutání celospolečenské veřejné diskuze, a žadatel je schopen tento účel jakkoliv prokázat, pak je naplněno i další kritérium pro poskytnutí informací o platech konkrétních osob na veřejných vysokých školách [4]. Pro poskytnutí informací pak není podstatné, zda je žadatelem novinář, spolek nebo odborová organizace, ale úspěšným žadatelem může být i fyzická osoba, která nemusí být ve veřejném prostoru aktivní, ale má zájem na tom získanou informaci zpřístupnit širší veřejnosti. A teprve tak vstoupit do role tzv. společenského hlídacího psa [5]. 

NSS jednoznačně odmítl opakované argumenty mnohých vysokých škol neposkytnout informace o platech svých vedoucích zaměstnanců s odkazem na ochranu obchodního tajemství či osobních údajů dle GDPR. Odmítl také argument ČVUT o existenci údajného veřejného zájmu na utajení odměňování v akademickém sektoru z důvodu zachování konkurenčního a soutěžního prostředí jako v soukromém sektoru.  

 „Akademické prostředí, ve kterém působím víc než 20 let znám velmi dobře a vím, jak to v něm u nás, oproti mým zkušenostem z ciziny, poměrně nezdravě funguje, co se odměňování týká. Přitom platy vysokoškolských funkcionářů nejsou vůbec tak častým tématem novinových článků například ve srovnání s odměňováním úředníků. Přitom vysoká funkce ve vedení vysokých škol je svým způsobem velmi podobná třeba politickému nebo odbornému náměstkovi na ministerstvu. A tam úřady musí zveřejňovat jejich platy každý rok a taky jejich výši náležitě obhájit. V akademické sféře se nic takového neděje. Chtěl jsem to změnit a mým cílem je na základě získaných informací otevřít diskuzi o financování vysokých škol zevnitř,“ uzavírá Jaroslav Kuba

_________________

POZNÁMKY a DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE: 

[1] Celý text rozsudku NSS ze dne 27. října 2022: https://www.nssoud.cz/modalni-obsah/rozhodovaci-cinnost/rozhodnuti-357395-anonymizovana-verze?cHash=c810ab73f0c65551c9ed82bf08238f1a

[2] Tzv. platový nález Ústavního soudu z roku 2017: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2017/IV._US_1378_16_an.pdf

[3] Viz bod 32 rozsudku NSS

[4] Viz bod 38 – 43 rozsudku NSS

[5] Viz bod 46 – 50 rozsudku NSS